Viry způsobující opary jsou vysoce infekční, snadno se šíří tělesným kontaktem s člověkem, který byl HSV1 dříve nakažen. Bohužel, když se virem oparu jednou nakazíme, je téměř jisté, že se ho jen tak nezbavíme. V současnosti neexistuje žádná spolehlivá léčba oparu – ve smyslu jeho naprostého vymýcení z již nakaženého organismu.
Ve stádiích, kdy nepropuká ve viditelný opar rtu, sídlí virus v nervových gangliích a čeká na spouštěcí moment, který může být velmi individuální. Více se dočtete v kapitole Opary rtů.
Nejvíce nakažlivý je člověk, který právě prodělává jednu z fází viditelného oparu. Nejrizikovější jsou stádia, kdy se formují drobné puchýřky s následným bolestivým prasknutím a uvolněním obsahu plného nových virů do okolí.
Zejména v této době bychom měli velmi dbát na ochranná opatření – ať už jako ti, kdo opar mají, nebo ti, kdo chtějí nákaze předcházet.
Lidé, co na opary trpí opakovaně, často sami vědí, co je „jejich“ spouštěčem. U někoho je to mrazivé počasí, u někoho sluníčko u moře, u někoho úlek nebo stres – co člověk, to unikát. Snažte se nejprve zjistit, co je tím Vaším nejčastějším spouštěčem. Lépe se Vám pak bude dařit se mu vyhýbat a tím omezit riziko, že opar opět propukne.
Není to tak složité, jen to chce pevnou vůli a disciplínu.
